Výstava soutěžních návrhů

1. cena – Rusina Frei, s.r.o.

Porota považuje tento návrh za jedno ze dvou nejlepších řešení vzešlých ze soutěže. Návrh citlivě vstupuje do stávajícího prostředí, zachovává a renovuje celou budovu staré sokolovny, kterou prostorově v maximální míře využívá. Místo přístaveb ze 70. let minulého století vzniká přístavba nová, která citlivým způsobem navazuje na historickou budovu,  působí důstojně vzhledem k místu, na kterém se nachází, kultivuje a oživuje plochu v blízkosti centra města. Z hlediska urbanismu návrh nevytváří z žádného směru bariéru. Velmi zdařilé je dispoziční řešení, vzniklé prostory jsou přehledné, jasné a nejsou předimenzované. Vítězný návrh nabízí propojení obou sálů a využití celého prostoru společně. Vhodné je i umístění restaurace směrem do ulice Svazu bojovníků za svobodu, která zde oživuje nároží budovy. Porota oceňuje splnění finančních požadavků zadavatele. Sporná může být šikmá plocha nově vytvořeného náměstí. Zejména jeho dimenze v návaznosti na podélné vyrovnávací schodiště souběžné s ulicí Jiráskovou.  

Doporučení poroty: vzhledem k maximální kompaktnosti bude v rámci dopracování návrhu třeba prověřit dostatečnou kapacitu skladových, pomocných a technických prostor včetně prostorového řešení uložení elevace hlediště. Detailní řešení venkovních prostor.

2. cena – Ing. arch. Tomáš Hanus

Silou návrhu je úspornost, bezprostřednost a navázání na stávající charakter města. Objekt svojí hmotou a charakterem vhodně rozvíjí urbanistickou strukturu. Tradiční městský blok, čitelně dotvářející Jiráskovu ulici jako malý okružní bulvár, vědomě rezignuje na okázalý veřejný předprostor a sází na komornější přístup ve formě vstupního zálivu a vnitřního poloveřejného atria. Toto řešení se šťastně trefuje do tématu města a rozvíjí jeho kvality. Osazení přístavby na terén a orientace restaurace do ulice zajišťuje každodenní kontakt domu s okolím, které tímto významně posunuje. Výškový rozdíl se přesunuje do interieru a do atria, kde je zhodnocen jako příležitostné hlediště pro venkovní představení v tichu atria. Velký sál v zachované sokolovně velkoryse propojuje průhledy atrium s ulicí Svazu bojovníků za svobodu. Vítané je využití stávající tělocvičny. Základní hmotový koncept respektuje sokolovnu jako dominantu a doplňuje ji mírným kontrapunktem hmoty malého sálu. Atriové uspořádání přináší prostorovou bohatost a vysokou flexibilitu užívání. Architektonický výraz v detailu má i přes některé rozpačité detaily neortodoxní půvab a lehkost. Největší slabinou návrhu je nesoulad mezi obsahem a dominantní rolí doplňkové hmoty – malý sál tvoří jen menší část vystupující hmoty sálu, na nejvýznamnějším místě jsou v návrhu kanceláře. Sporné je i pojednání terasy na západní straně a slepě působící kruhové okno v místě původního vstupu do sokolovny.

Doporučení poroty: zásadní je úprava vystupující hmoty s malým sálem a pozice kanceláří, úprava dispozice v atriu, zlepšení provozních vazeb podle představ zadavatele.

3. cena – BY architects, spol. s r.o.

Návrh demoluje část budovy bývalé sokolovny stejně jako jiné návrhy, ale jako jediný se zachovanými částmi budovy pracuje volným způsobem. Z půdorysných plánů se zdá, že bez sentimentu naplňuje prostory novou funkcí, dispozice jsou promyšlené, provozní vazby zvládnuté. Oba sály jsou nové, splňují tak lépe prostorové a funkční nároky. V kontrastu s dobrým vnitřním uspořádáním je celkový vnější výraz budovy. Hlavní fasády domu tvoří historická fasáda ponechaného nároží bývalé sokolovny a zeleň – stromořadí před budovou ve všech směrech, která jakoby zakrývala neurčitý a nezvládnutý výraz fasád včetně nejasně definované návaznosti novostavby na historickou budovu. Namísto očekávané sebevědomé novostavby návrh ukazuje nepřesvědčivý sentiment a nejistotu. Tento rozpor návrh zásadním způsobem znehodnocuje. Urbanisticky je návrh zdařilý, porota kladně hodnotí vazbu na Jiráskovu ulici, umístění hlavního vstupu i pokus o jasné vymezení veřejného prostoru pomocí arkád, ty však působí v daném kontextu rozpačitě až zbytečně. Investiční náklady jsou příliš vysoké, v návrhu podhodnocené.

odměna – REFUEL, s.r.o.

Základní koncepce návrhu obnovuje starou budovu sokolovny a současně dochází k přístavbě zcela nové části velkého a malého sálu včetně zázemí. Výrazná a propracovaná je návaznost na osu ulice Svazu bojovníků za svobodu, kde se nachází hlavní vstup do komplexu. Dochází ke změně dnešního hlavního sálu na velkorysé foyer, které svým prostorovým uspořádáním a plochou zdaleka přesahuje novou funkci. Dále je navržen druhý vstup z ulice Jiráskova do spojovacího krčku – předsálí. Hmota nové přístavby je čistý kvádr bez členění a bez tektoniky, měděný obklad vhodně kontrastuje se štukovou fasádou původní sokolovny. Nevhodné umístění konstrukce sloupů na hranu balkonů limituje rozhledové podmínky. Dílčí dispoziční uspořádání, zejména umístění malého sálu chodby a zázemí je diskutabilní. Jedná se o velkorysou koncepci, uvedené kubíkové ceny a celkové náklady jsou však značně podhodnoceny.

odměna – MgA. Ing.arch. Michal Šiška, MgA. Ing,arch. Adam Wlazel, MgA. Matěj Petránek, Ing.arch. Mgr. Petr Štěpánek

Návrh sokolovny s přidanou zahradní restaurací přináší prostředí s velmi působivým duchem, rozvíjející paměť místa. Parkoviště s charakterem městského parku není vůči Jiráskově ulici výrazově konfliktní a působí urbanisticky sjednoceně. Je ale diskutabilní, na kolik by provoz parkoviště umožnil dosažení kýženého efektu, např. je jisté, že mlatový povrch je v dané situaci nefunkční. Redukovaná vnější hmota působí na první dojem úsporně, paradoxně je ale podmíněna značně nákladným technickým řešením se zahloubením malého sálu pod sál stávající. Dispoziční řešení má hlavně v suterénu mnoho problematických bodů. V celkovém poměru v návrhu příjemný sentiment nevyváží provozní nevýhody, ale přináší neotřelý a inspirativní pohled na dané místo a funkční náplň.

odměna – Ing. arch. Luděk Šimoník, Ing. arch Kryštof Foltýn, Ing. arch Martin Holý, Ing. Et Ing. arch. Tomáš Babka

Východiskem návrhu je vize centrální části města s větším podílem zeleně. Organický půdorys objektu integruje problematický kontext v blízkosti železniční trati. Velkorysý hmotový koncept stojí na kontrastu vzdušné otevřené základny a plných dominantních objemů sálů, které jsou na první pohled zřetelné a jasné. Je diskutabilní, zda objekt od počátku koncipovat jako pavilon v parku bez čitelnější vazby na okružní třídu, která se zdá být od počátku spíše bulvárem než sadovým okruhem. Řešení nabízí intenzivní propojení interiéru a exteriéru, slabinou je nejasná orientace a poloha vstupu. Celkově se koncept v dané situaci jeví jako formální, redukce sokolovny v původním výrazu jen na nárožní část ji degraduje na kulisu.

Ing. arch Ivana Růžičková, Ing. arch. Vladimír Nekola

Návrh patří mezi nejradikálnější a velkoryseji řešené koncepty. Dochází k úplné demolici původní budovy areálu sokolovny a napřímení Školní ulice (ul.Svazu bojovníků za svobodu) – vytvoření nové křižovatky s Jiráskovou ulicí. Díky tomuto řešení dochází bohužel k rozdělení pozemku a navrhované budovy na dvě části. Zcela oddělena je vstupní hala od hlavních sálů. Tyto sály jsou situovány nevhodně do II.NP a propojení mezi oběma hmotami je řešeno pomocí mohutných lávek. Vše včetně nové ulice je zastřešeno velkorozponovou konstrukcí. Řešení je to unikátní. Získaný efekt rozdělené budovy, vznášející se nad okolím, však není přínosný, naopak, velmi komplikuje a prodlužuje komunikační prostory. Návrh je neúměrně nákladný, vizuální stránka návrhu je nepřesvědčivá a architektura samotného domu je pouze schématicky naznačena. Urbanistické kvality návrhu nejsou vyváženy funkčností a smysluplností, architektura neodpovídá významu kulturního reprezentativního objektu města, naopak připomíná suburbánní komerční objekty.

Labor 13 s.r.o.

Návrh ukazuje radikální přístup k rekonstrukci bývalé sokolovny. Torzo historické budovy vytváří vstupní atrium, stává se veřejným prostorem a vtipně řeší problém umístění polohy hlavního vstupu. Boční vstup do restaurace z ulice Jiráskova svým výrazem tento koncept oslabuje.  Novostavba se sály je jasně dispozičně řešená, sousedství obou sálů nabízí možnost variabilního využití. Avšak návrh je prostorově příliš velkorysý, nákladně opravená hmota historické budovy nevyužitá, hmota novostavby předimenzovaná a měřítkem mimo kontext, budoucí provoz se zdá neudržitelný. Vysoké náklady jsou v návrhu podhodnocené. Autoři předložili zajímavý koncept, který však nenaplnil kritéria zadavatele.

DMAE Architects s.r.o.

Základem řešení je rozdělení komplexu na dva samostatné nadzemní objekty. Mezi nimi vzniká zajímavé napětí ve formě piazzety s vazbou na okružní třídu, kterou s oběma hmotami dotváří. Hmota novostavby však příliš zastiňuje sousední sportovní halu a omezuje tak možnost budoucí nové, reprezentativnější stavby na jejím místě. Hodnotná je vize budoucího zprůchodnění celého pásu kolem železnice jako další vrstvy města. Koncept piazzety však s tímto nejistým předpokladem příliš počítá a bez něj nebude místem s takovou energií a intenzitou, může být tedy jako celek oslabena. Oddělené řešení budov umožňuje vítané očištění sokolovny na autentickou podobu. Novostavba je architektonicky suverénní, výrazem a objemem však neodpovídá měřítku města Rokycany. Provozně je oddělení budov největší slabinou návrhu. Mizí synergie obslužného zázemí důležitá pro efektivní fungování objektu.

m3m. s.r.o.

Návrh zbavuje sokolovnu novodobých přístaveb, ponechává pouze hlavní hmotu z počátku 20. století, na kterou navazuje novým objektem situovaným kolem dvou atrií. Velký sál zůstává ve staré budově, tribuna je řešena zajížděním do podlahy, malý sál vzniká v nové přístavbě. Návrh se snaží vedle staré budovy nevytvářet dominantu, je umístěn s pokorou k historickému objektu. Přesto jej porota nepovažuje za vhodný pro dané území. Nová část je příliš nízká a rozlehlá. Nepoměr je též mezi náplní, kdy multifunkční sály zabírají malou část oproti klubovnám a kancelářím. Velká plocha podzemního parkování je neekonomická a pro danou lokalitu nevhodná. Návrh nesplňuje finanční možnosti zadavatele.

archicraft s.r.o.

Návrh je založen na principu, kdy je zachována základní hmota stávají sokolovny, nedochází k jejímu odstranění, ale pouze k dispozičním změnám. Veškeré nové sály, klubovny, restaurace, vstupní recepce jsou v jedné výškové úrovni. Výrazný vstup je umístěn logicky mezi starou a novou část komplexu do Jiráskovy ulice s mírným ustoupením. Celkové řešení dispozičního uspořádání je logické. Diskutabilní je technické a statické zajištění stávající stavby a řešení snížení podlahy velkého sálu, kdy dochází k demontáži stávající stropní desky, velmi komplikované a v praxi velmi nákladné. Bohužel díky tomuto snížení podlahy dochází také k velmi disproporční úpravě portálu jeviště a celého prostoru. Mezi slabé stránky návrhu patří architektonické řešení, formální dekonstruktivistické motivy nejen v půdoryse, ale i v pohledech, nevhodné pojetí úprav stávající budovy – zaslepení původních oken, naopak nové otvory formálně rozmístěny bez vazby na interiér. Celkové pojetí vnějšího vzhledu budovy je nepřesvědčivé, neodpovídá významu kulturního stánku města. Multimediální pojetí LED perforované fasády ztrácí smysl za denního světla a zbytečně evokuje komerční a reklamní charakter fasády.

Ing. arch. Karel Filsak

Návrhem se nese motto „jednoty v rozmanitosti“, kterému ale neodpovídá urbanistické a architektonické pojetí. Jedná se o návrh, který vyhodnocuje objekt jako architektonicky hodnotný, chová se k němu ale poměrně necitelně. Ubourává jeho podstatu v podobě sálu a nahrazuje ji novou železobetonovou konstrukcí. Brutalistní formě jsou přizpůsobeny všechny konstrukce v nové přístavbě (kazetový strop, vlnkové obvodové zdivo). U formy rekonstrukce stávající nárožní budovy se spíše než o brutalistním pojetí, dá hovořit o brutálním řešení. Z objektu jsou zachovány prakticky pouze obvodové a vnitřní nosné stěny, zbytek je přizpůsoben nové funkci, a to i včetně zastřešení, které má nově otevřený světlík do prostor stávajícího schodiště. K původní hmotě objektu je připojen malý sál v patře se šatnami účinkujících, který je umístěn v zadní části objektu kolmo na stávající hmotu, díky tomuto L uspořádání se objekt vymezuje zády k železnici a zároveň se otevírá do prostoru nově vzniklého veřejného prostranství. Řešení je spíš formálního charakteru předimenzované pro potřeby města Rokycany.

Jsme k světu s.r.o.

Jedná se o návrh, který k řešení lokality přistupuje tím, že demoluje stávající objekt a místo něj vytváří objekt zcela nový, dále dochází k napřímení Školní ulice (ul.Svazu bojovníků za svobodu) – vytvoření nové křižovatky s Jiráskovou ulicí a dostavba bloku další hmotou . Z hlediska urbanistického se jedná o návrh, který pracuje s prostory odvážně, otázkou zůstává proveditelnost a funkce. Z hlediska architektury objektu se jedná o hmotu, která je nepatřičně předimenzovaná a svým charakterem odkazuje k rétorice 70. let. Objekt ztrácí kontakt s uličním prostorem, sál je umístěn až ve 2.NP, restaurace až na střešní terase. Náklady na realizaci jsou zjevně podhodnocené.